UMĚLECKOHISTORICKÁ KONFERENCE, BRNO 13. 10. 2017

 
O architektuře se říká, že je královnou výtvarných umění, mimo jiné proto, že na rozdíl od malby, sochy a jiných oborů prostor pouze nedotváří, ale sama utváří. jenže ještě předtím, než se architektura stane hmotným objektem, reálným třírozměrným dílem, než se stane místem, je myšlenkou, ideou „disegnem“ vzniklou v hlavě tvůrce, případně přenesenou na papír. architektura je vlastně ve svém prvopočátku pouhým éterickým snem.
k otázkám dějin umění a architektury patří také hledání seriózních odpovědí na různá „co kdyby…“. tedy teoretické uvažování o architektuře, stejně jako o stavbách již neexistujících, jejichž výraz a vizuální účinek si můžeme pouze domýšlet. předmětem badatelského zájmu jsou také budovy nikdy nepostavené – myšlenky, které se nestaly skutečností.
je přitom lhostejno, jedná-li se o vztah mezi představami opata sugera a praxí stavitelů gotických katedrál, o efemérní stavby stržené krátce poté, jakmile splnily svůj účel, o budovy zmizelé v propadlišti dějin, ale podchycené na plánech, vyobrazeních či jako v případě velkomoravské architektury pouze archeologickým výzkumem. nezáleží na tom, jde-li o nikdy nerealizované, soutěžní, či jen ideální projekty, jako bouléeho revoluční vize, či o stavby nikdy neexistující, ale zobrazené v jiných uměleckých dílech coby kulisa, jako schinkellův dóm nad městem nebo antikizující architektury mantegny a della francescy. ve všech případech se jedná o architekturu, nacházející se mezi světy, mezi ideou a realitou. právě takováto myšlená architektura je předmětem připravované konference.
uvítáme příspěvky od historiků umění a architektury, zvláště doktorských studentů, ale také od kolegů, kteří již absolvovali, stejně jako reflexe z pohledu památkové péče a dalších příbuzných disciplín. tematicky pak prosíme o příspěvky vztahující se:
1) k teorii a praxi architektury v minulosti, jejich vzájemnému vztahu a ovlivňování se, k tomu jak je v různých epochách
architektura promýšlena, například i v rámci školního vzdělávání architektů, stavitelů a inženýrů.
2) k již neexistujícím stavbám, případně stavbám rehabilitovaným, přivítáme na široké metodologické základně založené pokusy
o rekonstrukci nejen jejich vizuálního působení, fungování vnitřního prostoru, urbanistického kontextu, ale také významu.
3) k nikdy nerealizovaným stavbám, ke srovnání soutěžních projektů a skutečné realizace, k ideálním a utopistickým plánům.
4) k architektuře coby námětu jiných výtvarných děl (obrazů, fotografií, filmů, literatury…) a k její symbolické funkci.

O architektuře se říká, že je královnou výtvarných umění, mimo jiné proto, že na rozdíl od malby, sochy a jiných oborů prostor pouze nedotváří, ale sama utváří. Jenže ještě předtím, než se architektura stane hmotným objektem, reálným třírozměrným dílem, než se stane místem, je myšlenkou, ideou „disegnem“ vzniklou v hlavě tvůrce, případně přenesenou na papír. Architektura je vlastně ve svém prvopočátku pouhým éterickým snem.

K otázkám dějin umění a architektury patří také hledání seriózních odpovědí na různá „co kdyby…“. Tedy teoretické uvažování o architektuře, stejně jako o stavbách již neexistujících, jejichž výraz a vizuální účinek si můžeme pouze domýšlet. Předmětem badatelského zájmu jsou také budovy nikdy nepostavené – myšlenky, které se nestaly skutečností.

Je přitom lhostejno, jedná-li se o vztah mezi představami opata Sugera a praxí stavitelů gotických katedrál, o efemérní stavby stržené krátce poté, jakmile splnily svůj účel, o budovy zmizelé v propadlišti dějin, ale podchycené na plánech, vyobrazeních či jako v případě velkomoravské architektury pouze archeologickým výzkumem. Nezáleží na tom, jde-li o nikdy nerealizované, soutěžní, či jen ideální projekty, jako Bouléeho revoluční vize, či o stavby nikdy neexistující, ale zobrazené v jiných uměleckých dílech coby kulisa, jako Schinkellův dóm nad městem nebo antikizující architektury Mantegny a della Francescy. Ve všech případech se jedná o architekturu, nacházející se mezi světy, mezi ideou a realitou. právě takováto myšlená architektura je předmětem připravované konference.

Uvítáme příspěvky od historiků umění a architektury, zvláště doktorských studentů, ale také od kolegů, kteří již absolvovali, stejně jako reflexe z pohledu památkové péče a dalších příbuzných disciplín. Tematicky pak prosíme o příspěvky vztahující se:

1) k teorii a praxi architektury v minulosti, jejich vzájemnému vztahu a ovlivňování se, k tomu jak je v různých epochách

architektura promýšlena, například i v rámci školního vzdělávání architektů, stavitelů a inženýrů.

2) k již neexistujícím stavbám, případně stavbám rehabilitovaným, přivítáme na široké metodologické základně založené pokusy

o rekonstrukci nejen jejich vizuálního působení, fungování vnitřního prostoru, urbanistického kontextu, ale také významu.

3) k nikdy nerealizovaným stavbám, ke srovnání soutěžních projektů a skutečné realizace, k ideálním a utopistickým plánům.

4) k architektuře coby námětu jiných výtvarných děl (obrazů, fotografií, filmů, literatury…) a k její symbolické funkci.